Proč je důležitá upřímnost
Zdroj: vygenerováno pomocí Microsoft AI
Představte si, že stojíte na pódiu X-Faktoru. Zazpíváte, a pak se od Jaro Slávika před milióny diváků dozvíte, že to znělo, jako když kočku tahá za ocas. Jak je možné, že až v televizi k vám byl někdo upřímný? Co všichni kamarádi, rodina, spolupracovníci, partner? Mlčeli nebo vás dokonce mírně podporovali?
Dunnig – Krugerův efekt
Jestliže něco neumíme a netušíme o tom, můžeme snadno podlehnout tomu, čemu se v psychologii říká Dunnig - Krugerův efekt. Je to mentální zkratka, která způsobuje, že pokud máme v nějakém oboru nízké znalosti, máme tendenci svůj výkon nadhodnocovat, naopak pokud jsme odborníky, obvykle se podhodnocujeme. Lidé s nižší inteligencí se často považují za chytré, naopak lidé s vysokou inteligencí si většinou uvědomují, kolik toho vlastně nevědí a spíš se vnímají pod svým skutečným IQ.
Upřímnost k sobě
Upřímnost je dar. Ale jako takový jej nejdříve musíme umět dát sami sobě. Výše uvedený jev sice dokazuje, že něco takového může být velmi těžké, ale alespoň v určitých oblastech to možné je. Jsou to pocity, potřeby, motivace, záměry, názory, postoje a hodnoty. Být upřímný ohledně svých pocitů a potřeb ovšem nemusí být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Protože nejsme zvyklí být s nimi v kontaktu. Dost často je neumíme pojmenovat ani procítit v těle. Když už si je ale dokážeme uvědomit, cesta k jejich vyjádření je kratší. Cesta k vlastním pocitům a potřebám může vést právě skrze psychoterapii, kde se s nimi naučíte spojit a vnímat je. Co se týká názorů a postojů, bývá to obvykle snazší, protože jsou produktem racionálního rozumu (nebo by alespoň měly být).
Vztek
Jde tedy pouze o to, jestli a jakým způsobem je vyjádřit. A to bývá kamenem úrazu. Upřímnost a neomalenost není to samé. „Tak jsem ti to všechno řekla. Dostala jsem to ze sebe.“ Taková věta nesvědčí o upřímnosti předešlých výroků. Někomu něco nandat, i když jsem hluboce přesvědčen, že je to pravda (a to je pojem velmi relativní), je spíše výronem ega a snahou (byť neuvědomovanou) se nad druhého povyšovat. Za tuto dočasnou úlevu, která obvykle s takovým vyjádřením souvisí, platíme většinou vysokou cenu – ztrátou důvěry, poškozením vztahu. Taková „upřímnost“ často vychází ze vzteku. Vztek je jednou ze základních emocí, ale většinou mu předchází ještě jiné pocity a emoce, které je daleko těžší si přiznat. Bývá to bolest (zranění), smutek a strach. Schopnost naladit se na ně a mluvit ze své nejzranitelnější části je nejenom cesta, jak být upřímným, ale i velký krok v osobním rozvoji.
Respektující postoj
Upřímnost nezraňuje. Opravdová upřímnost vychází ze srdce a přispívá ke vzájemnému vztahu, je vyslovená s ohledem na druhého a na užitečnost sdělované informace. Pokud vám kamarád představuje svoji novou přítelkyni a vám není sympatická, není úplně ideálním řešením sdělit okamžitě a přímo před ní, že kamarád má na lepší.
Pokud se kamarád přesto na názor zeptá, je na místě svůj názor říct, ale ohleduplně a s důrazem na to, že je to můj názor, a ne všeobecná pravda. Upřímné vyjádření je na místě především, když chci ostatní požádat, aby se podíleli na naplnění mých potřeb. Jde o autentický projev, kterým mimo jiné sděluji, že jsem ostatním roven. To je dospělý, partnerský postoj. Na rozdíl od hraní oběti nebo obviňování ostatních z toho, že se mi něčeho nedostává. Velmi úzce tedy souvisí s asertivitou jako zdravým sebeprosazením a autenticitou jako opravdovostí.
Převlékání kabátu
Bez upřímnosti k sobě samým i ostatním není možné ani jedno. Přetvařovat se, za každou cenu vyhovět nebo se názorově a postojově přizpůsobovat „vítězi“ je krátkodobá strategie, která nese velmi hořké plody. Co může dnes vypadat jako úspěch, se se změnou politiky, ať už firemní nebo státní, může otočit proti dané osobě. Pokud tedy nejsme věrni sami sobě a tomu, v co věříme a v čem vidíme smysl, tak abychom se mohli podívat do svých vlastních očí, může nás trápit nejen špatné svědomí, ale později i společnost, která jen tak něco neodpouští (jen si vzpomeňte na změny politických režimů ve 20. století). Naopak když jednám ze svého hlubokého přesvědčení, v souladu se svými pocity, potřebami a hodnotami a později se ukáže, že se nejednalo o vhodnou strategii, daleko snáz si odpustím.
Upřímnost souvisí i s důvěrou a osobní integritou. Jestliže jsme upřímní ve svých vyjádřeních a činech a naše činy a slova jsou v souladu, tomu říkáme integrita, ostatní nám věří. Vědí, že na ně nic nehrajeme a mohou se na nás spolehnout.
Přijímat a dávat
Na druhé straně je dobré umět upřímnost přijímat. I když ji nedostanete v ohleduplné podobě vycházející ze srdce, ale jako nálož z ega, jak jsem o tom psala výše, zkuste sami hledat zrnko, které by vám mohlo být užitečné a mohlo vás v něčem posunout. Cílem není vyžadovat „správný postup“ od druhých, ale sám se o něj snažit.
Jestliže jste se rozhodli někomu svou upřímností pomoci, nejdříve se zamyslete, co vás k tomu vede (jaké jsou vaše potřeby), komu tím vlastně pomáháte a jak prospěšné to druhému bude. Za nálepkou pomoci se totiž často neskrývá nic jiného než vlastní ego, které potřebuje zahojit samo sebe.
Upřímnost je v neposlední řadě spjata se sebepoznáním. Vždy, když poznám další svoji část, je důležité ji přijmout, až posléze mohu jít zase o krok dál. Moje upřímnost a autenticita pak nabývá nových kvalit.
Zdroj – Psychology Today:
Mgr. Zuzana Krajča
Pomáhám lidem jako jste vy s párovou a individuální psychoterapií přes 17 let. Věřím, že problémy a trápení se dají řešit a nemusíme v nich setrvávat. Psychoterapie je cestou, jak na nich pracovat.
Zvládneme to společně. Stačí se jen ozvat.