S čím mi pomůže psychoterapie aneb zvládnu to ještě?
Zdroj: vygenerováno pomocí Microsoft AI
V úvodních rozhovorech s klienty často narážím na jejich obavy, zda je jejich problém vhodný pro terapii. Často slyším, že se mají vlastně dobře, nic jim nechybí, ale přesto se cítí mizerně, hroutí se nebo nemohou spát. Každý z nás má svůj vlastní „psychický majáček“, který se rozsvěcuje za různých podmínek.
Opakovaně se setkávám s argumentem, že děti v Africe se mají hůř, že je partner nemlátí a není alkoholik, mají kde spát a co jíst, takže nemají nárok si stěžovat, natož chodit na psychoterapii. Jako by existovalo univerzální měřítko problémů, které nám řekne, jak velké jsou a jestli se na terapii už hodí.
Kdo ale určuje tyto míry? Mám se opravdu poměřovat s hladovějícími dětmi nebo týranými ženami? A dělám to i v jiných oblastech života? Třeba když si kupuji auto nebo vybírám dovolenou? Proč máme tendenci se při psychických problémech poměřovat s životem někoho, s kým bychom se v jiných oblastech nesrovnávali?
Do určité míry je to společenský narativ, který možná známe ze svých rodin: „A co chudáci děti v Africe?!”, „Buď ráda, že tě nemlátí a nosí domů peníze!”. Vedle toho ale také stojí: „Podívej se na Pepíka od vedle, jak mu to jde. Proč se víc nesnažíš?“. A tak se často pohybujeme ve světě, kde naše problémy jsou vždycky malé a pro jejich vyřešení se prostě stačí víc snažit.
S psychickým trápením to ale nefunguje, nemůžeme používat vnější měřítko, protože naše vědomí a podvědomí nám je šije na míru a uvnitř. Je úplně jedno, že někomu by byly malé a pro jiného obří. Žádné objektivní měřítko tady neexistuje. Jste to vy, kdo rozhoduje, jestli chcete pracovat na svých tématech v psychoterapii, jestli stojíte o změnu, podporu nebo na to prostě nechcete být sami.
Nikdy se mi nestalo, že by klient přišel s nějakým přáním, trápením nebo problémem a já bych o jeho velikosti nebo závažnosti pochybovala. I za něčím, co zdánlivě může vypadat banálně, se mnohdy skrývá hluboké téma, které vyžaduje naši pozornost. Bez pomoci psychoterapeuta je těžké a zdlouhavé si s ním poradit.
Pokud vás v souvislosti s tím, jak se cítíte, napadlo vyzkoušet terapii, je to znamení, že je čas to udělat.
Mgr. Zuzana Krajča
Pomáhám lidem jako jste vy s párovou a individuální psychoterapií přes 17 let. Věřím, že problémy a trápení se dají řešit a nemusíme v nich setrvávat. Psychoterapie je cestou, jak na nich pracovat.
Zvládneme to společně. Stačí se jen ozvat.