Jak poznat narcistu
Zdroj: vygenerováno pomocí Microsoft AI
Od svých klientů dostávám pravidelně dotazy na narcisty. Nejčastěji jak je lze rozeznat a jak se jim bránit. V tomto článku bych se chtěla na problematiku narcismu, sobectví – psychapatie, podívat trochu z jiného úhlu. Podobně jako byla míněna kampaň Člověka v tísni z roku 2002 “Be kind to your local Nazi”, jejíž cílem bylo zlepšit informovanost o etnických menšinách žijících v České republice a vyvolat širokou společenskou diskusi o tématu rasismu a xenofobie.
Poznáváme narcistu
Psychopatie je nejzazší stádium narcistické poruchy osobnosti. To je jedna z nejpestřejších a nejširších poruch vůbec. Má obrovskou škálu intenzity od chování, které bychom poruchou ještě ani nenazvali, pouze si takového jednání všimneme jako vybočujícího z normálu – rád se předvádí, dělá věci pro potlesk, špatně snáší kritiku, má problém s pravidly atd. Až po chladně vypočítavé jednání člověka naprosto postrádajícího empatii a pro nějž „účel světí prostředky“ a to doslova jakékoliv.
Jistě setkání s někým takovým může být poměrně nepříjemné, když ne na poprvé, protože mnozí z nich jsou aspoň ze začátku okouzlující, tak po čase zcela jistě. Není od věci položit si otázku, jak to má s prožíváním právě on.
Narcistní porucha je jedna z těch, které vznikají v dětství. Zjednodušeně lze říci, že takovým lidem bylo během raného vývoje poskytováno příliš málo opravdové lásky (prostě protože jsou, aniž by si to museli jakkoliv zasloužit). Matka o ně sice mohla dobře pečovat, ale jaksi mechanicky, protože je daleko více zaměstnaná sama sebou než dítětem. Její postoj je studený, tvrdý, nelidský a egoistický. Nejedná se přitom o nějaké dočasné příkoří, ale soustavný dlouho trvající stav, kdy nejsou uspokojeny základní potřeby pozornosti, potvrzení, náklonosti a zabezpečení, takže se dítě stahuje do nadřazené izolace podle hesla:
“Nikoho nepotřebuji, jsem mnohem lepší než osoba, od které bych měl očekávat lásku, jsem sám svým ideálem.”
Prakticky to znamená, že se ztotožní se svou zidealizovanou představou o sobě samých, tak aby dosáhli nezávislosti na hodnocení druhých. Jakékoliv negativní součásti jejich osobnosti jsou vytěsněny a často také projektovány na druhé (svoje vlastní slabosti vidím na druhých a nesnáším je). To však také znamená ohromnou vnitřní prázdnotu a osamění. Hluboké zranění oloupilo narcise i o jeho pocity, a tak je situace ještě horší. Takový člověk žije jako zamčený v železných kamnech (viz Röhr), bez možnosti pustit někoho opravdu k sobě (což neznamená, že tento stav nelze překonat nebo aspoň zlepšit).
Narcis tak znovu a znovu beznadějně a přehnaně hledá lásku, kterou v raném období postrádal. Většinou se ji snaží nahradit uznáním, pravděpodobně u něj totiž vznikl dojem, že je milován jen při podání výkonu. To může vést k perfekcionismu, workoholismu, přehnanému vyhledávání zájmu a obdivu druhých lidí. Prostě sám sebe neumí milovat a doufá, že si to vynahradí zvenčí. Jenže úspěchy si takový člověk ani neumí vychutnat, pouze zesilují touhu po dalších a větších.
Vzniká tak velký rozpor mezi idealizovanou představou o sobě a svém životě a hrozném vnitřním vězení. Narcisové pak prožívají silné pocity vzteku a nenávisti, které všechny ostatní zastiňují. Jenže si je nedovolí dát najevo.
Je jednoduché odsoudit někoho jako psychopata. Je to nálepka nesoucí absolutní zlo. A ano, pokud přijdeme do styku s opravdovým psychopatem, je lepší takový kontakt eliminovat. Na druhou stranu práci takových lidí často obdivujeme jako úžasnou – Steve Jobs, Elon Musk, někdy se v této souvislosti mluví o Darwinovi nebo Da Vincim. Pro nás samotné, ať už se jedná o člověka s opravdovou rozvinutou poruchou osobnosti nebo je někoho s výraznějšími narcistickými znaky, je vždycky lepší umět uvolnit vnitřní zášť a odpustit, to lze i na základě výše uvedených faktů. Vůbec nejdůležitější je odpuštění a uvolnění vnitřní zášti pro samotného narcise, je to první krok k terapii.
Zdroj:
Heinz-Peter Röhr: Narcismus – vnitřní žalář, Portál, Praha 2016
Mgr. Zuzana Krajča
Pomáhám lidem jako jste vy s párovou a individuální psychoterapií přes 17 let. Věřím, že problémy a trápení se dají řešit a nemusíme v nich setrvávat. Psychoterapie je cestou, jak na nich pracovat.
Zvládneme to společně. Stačí se jen ozvat.