Jak opustit vztah, partnera nebo zaměstnání?
Zdroj: vygenerováno pomocí Microsoft AI
Začít s něčím je daleko jednoduší než s tím skončit. Tuto poučku si můžeme ověřit vzpomínkou, jak snadné bylo začít s nějakým zlozvykem a jak je těžké se jej odnaučit. Třeba takové kouření. Věřím, že dnes je pro nás daleko obtížnější něco nebo někoho opustit, zvlášť když v životě nebo práci prožíváte jakýkoliv stres.
Jenže nesnadnost opustit se netýká jen zlozvyků typu kouření. Troufám si tvrdit, že daleko komplikovanější je opustit vztah, ať už partnerský nebo nějaký jiný, zaměstnání, místo, kde žijeme nebo stát. Nejde totiž jen odejít od toho, co mi nevyhovuje nebo dokonce překáží, deptá a ničí mě. Důležitou roli hraje změna série přesvědčení, které se s takovým způsobem života pojí. Zvláště při složitějších nebo rozsáhlejších změnách je užitečné zjistit, o jaká přesvědčení jde, z čeho pramení a jestli jsou nám ještě užitečná. Ptát se sám sebe, jestli mi například život na daném místě ještě přináší, to, co od něj chci, jestli se mé nároky a touhy nezměnily. Jestliže ano, proč je pro mě těžké dané místo opustit? Když si něco takového představím, co mě napadá? Jaké myšlenky mi táhnou hlavou? Kde se tam vzaly? Jaký mají vztah k realitě? Jak jsou mi užitečné? Co mi přinášejí, že podle nich žiji?
Opouštění je snaha o nalezení smyslu, protože opouštíme to, co pro nás smysl již nemá. Naše nároky, představy, přání a potřeby se změnily, hledáme tedy něco, co nám pomůže naplnit ty nové. Při hledání smyslu hrají roli intuice, tvořivost, svoboda a odvaha, které nám pomáhají opouštět neužitečná přesvědčení o tom, jak má život vypadat. Umění opouštět se však týká i schopnosti přijmout to, co nám život nabízí a přestat si vynucovat za každou cenu vstup do dveří, které jsou pro nás zavřené. Jako moje známá, která již několik let miluje jistého operního pěvce a odmítá pochopit, že zmíněný umělec zkrátka zájem nemá. A nepomůžou ani květiny, pozvánky na večeře a účast na každém jeho představení. Ostatně život sám před nás klade dostatek výzev a otázek, na které je třeba reagovat, protože když to neděláme, tak se neustále vracejí.
Jedním z nejtěžších životních rozhodnutí může být opustit nefunkční partnerský vztah. Právě v takové situaci se ukazuje další důležitý krok, který v opouštění hraje roli, a tím je odpuštění. Není totiž možné cokoliv opustit, aniž bychom odpustili. V opačném případě to stále zůstává s námi v myšlenkách a pocitech. Nenechali jsme to jít, stále to spotřebovává naší energii. Odpustit můžeme skrze smíření se s tím, že daná věc tak prostě je nebo byla a my jsme s ní nic neudělali, ať už jsme nechtěli nebo nemohli. Ve chvíli, kdy skutečnost přijmeme a smíříme se s ní, je na čase poděkovat a nechat ji jít. Nechat jít s vědomím, že už ji nepotřebuji.
S celým tímto procesem se velmi často pojí strach v první fázi, kdy se k opuštění teprve odhodláváme, a smutek s úlevou, ve chvíli, kdy už se opouštění děje. Smutek za tím, co jsme nechali za námi a úleva, která přichází, když se nám v životě uvolní místo na něco dalšího (lepšího). Nakonec to další, co přijde je skutečně lepší, protože nás to minimálně naučí něco nového nebo nás to na něco upozorní.
To, co nám v opouštění může velmi pomoci jako opěrný bod, je naděje. Naděje na to, že věci budou lepší, není nutným předpokladem, úplně stačí, že pro nás budou mít smysl. Jestliže totiž děláme a žijeme něco, co smysl má, spokojenost a klid přijdou sami. A nemluvím o klidu, když si doma lehnu na gauč a nikdo po mě nic nechce, mám na mysli vnitřní klid, jistotu, že jdu správnou cestou.
Hledání smyslu a opouštění předpokládá, že vím, co dělám neboli mám sebe náhled, nejedu na autopilota, žiju vědomě. Nemusí jít vždy o fatální změny, někdy stačí opustit košili, kterou už stejně nenosím, porcelánového jelena po tetě, který mě rozčílí, kdykoliv se na něj podívám nebo nechtěný dárek, který si nechávám doma pouze ze slušnosti, případně s obavou, že se po něm dotyčný dárce bude pídit. Třeba ten rozkošný svícínek od tchýně, který hledáte pokaždé, když má přijít na návštěvu… Uděláme si tím totiž v životě místo, na které dříve nebo později přijde někdo nebo něco, co pro nás bude mít větší smysl než nespokojená současnost. Stejně tak opuštění lidí nemusí znamenat, že je nemáme rádi, ale že respektujeme sebe.
Navíc věci nemusíme vždy vyhazovat. Pro mnohé z nich najde uplatnění třeba někdo další. Když jsou neprodejné, lze je většinou darovat na nějaký dobročinný projekt nebo nabídnout ve společných prostorách, v domě kde žiji, ostatním. A dobré skutky se vracejí ;-).
Jak opustit nejen partnerský vztah?
Mějte vizi
Rozmyslete si, co byste chtěli v nové etapě života / novém vztahu mít a nyní postrádáte. Chtěli byste, aby vám někdo uvařil čaj a vyslechl vás, když vás naštve šéf v práci? Někoho, kdo si se zájmem přečte knížku, co mu doporučíte nebo s vámi půjde na kurz partnerské komunikace? Nebo mu bude stačit říct NE jednou? Čím živější a barvitější vaše představa o novém životě bude, tím snazší jí bude následovat, až se vám začne stýskat, nebo budete pochybovat, jestli jste udělali dobře.
Buďte připravení
Celý proces rozchodu vám usnadní, pokud budete mít dopředu rozmyšlené a připravené praktické věci. Zvlášť pokud jste spolu žili/y je dobré vědět, kam se odstěhuju, jaký je můj návrh na rozdělení majetku, mít našetřeno do začátku, pokud jsem na partnerovi byl/a finančně závislý/a. Rozchod může být emotivní a vyčerpávající, takže nechcete řešit, u které kamarádky přespíte na chodbě domu s kufrem v ruce.
Podobná příprava by měla proběhnout i po psychické stránce. I když to bude v klidu, nejspíš to nebude příjemné a pravděpodobně se budou dostavovat různé emoční stavy. Je dobré vědět, že je to v pořádku, že je to součástí a že i ty mají svůj konec. Hodně pomůže, když víte, co jsou vaše zdroje, ze kterých můžete čerpat – koníčky, kamarádi, rodina, silné stránky apod.
Nekontaktujte se!
Tohle bývá hodně těžké, protože jsme na komunikaci s partnerem zvyklí, ale zkuste se jí vyvarovat. Pokud možno na začátku vyřešte to praktické a pak si dejte pár měsíců pauzu (pokud je to možné). Není možné vztah ihned překlopit do kamarádství. Potřebujete se od sebe odpoutat, a to nejen na fyzické, ale i duševní a dalších úrovních. To může trvat, na to potřebujete čas a prostor a nové zážitky a spoustu dalšího. Psaní, volání a scházení se “jen“ na sex, tomu aktivně brání.
Mgr. Zuzana Krajča
Pomáhám lidem jako jste vy s párovou a individuální psychoterapií přes 17 let. Věřím, že problémy a trápení se dají řešit a nemusíme v nich setrvávat. Psychoterapie je cestou, jak na nich pracovat.
Zvládneme to společně. Stačí se jen ozvat.